Výlet III.A a III.B

Výlet III.A a III.B

V úterý 11. 6. jsme se ráno sešli u školy už v 7 hodin, protože nás čekala dlouhá cesta směr Bouzov a Javoříčské jeskyně. Nastoupili jsme do autobusu a téměř dvouapůlhodinovou cestu jsme si krátili zpěvem a povídáním s kamarády. Ani jsme se nenadáli a byli jsme na místě. Vystoupili jsme a vydali se směrem k hradu. Museli jsme projít zámeckým parkem a minout dvě brány, než jsme se dostali na hlavní nádvoří. Tam jsme si před prohlídkou udělali piknik a snědli svačinky, které nám připravily maminky.

S plnými bříšky jsme pak vyrazili k hlavnímu vstupu do hradu. Tam nás už čekala paní kastelánka, která nám vyprávěla o historii hradu Bouzov. Další cesta vedla po velkých schodech do patra, kde začala prohlídka několika zámeckých místností. Nejvíce nás zaujala největší z nich, a to rytířský sál, který se dodnes používá jako obřadní místnost. Kromě toho jsme navštívili jídelnu velmistra, kde byl objeven vchod do tajné chodby. Zajímavé bylo také pasování našeho spolužáka Tomáše na rytíře, které proběhlo v modlitebně s obrazy všech velmistrů. Zvláště kluky zaujala velmi dobře vybavená zbrojnice, děvčatům se nejvíce líbila hradní kaple a všem se tajil dech při pohledu do hradní studny. Mezi jednotlivými místnostmi jsme procházeli sami, v každé místnosti nás totiž čekala jiná průvodkyně a v kapli dokonce průvodce. To nás udržovalo ve střehu, protože jsme se snažili se na hradě neztratit.

Po prohlídce hradu jsme zamířili ke stánkům s upomínkovými předměty, zmrzlinou a koupili i nějaké dárečky pro naše blízké.

Přejezd k Javoříčským jeskyním nám trval pouhých 15 minut. Cestou z parkoviště jsme se však museli vyšplhat na kopec nad obcí Javoříčko, kde se nachází vchod do jeskyní. Všichni, až na největší otužilce, jsme se teple oblékli, neboť v jeskyních je stabilní teplota 7°C. Někteří měli při vstupu do jeskynních prostor malou dušičku, ale při pohledu na krásu krápníkové výzdoby na strach rázem zapomněli. Procházeli jsme jednotlivými dómy a viděli neuvěřitelné množství krápníkových útvarů, kterým se říká stalagmity, z řeckého stalagma – odkapávat, což jsou krápníky, které rostou vzhůru, stalaktity, které rostou ze stropu, a když se spojí, vznikne krápníkový sloup stalagnát. Viděli jsme však dva mrtvé krápníky, kterým se spojit nepodařilo, protože, jak říkala paní průvodkyně, voda si našla jinou cestu. Těm se říká Marná touha a dělí je pouhé dva milimetry. Ty by však narostly až za dalších 20 let. Zaujaly nás obrovské krápníky, které byly pojmenovány podle tvaru, například Vánoční strom, Kornout zmrzliny nebo Krakonoš. Byli jsme také v pohádkové i čertovské jeskyni a paní průvodkyně nám předvedla, jak vypadá jeskynní tma. Co nás však nejvíce zajímalo? Kde jsou netopýři? A protože jsme celou prohlídku byli velmi pozorní, paní průvodkyně nám na závěr ukázala jejich zimoviště. Přestože už je skoro léto, některým se ven vůbec nechce.

Cestou od jeskyní k parkovišti jsme stihli roztát a těšili jsme se, že si v autobuse po zpáteční cestě odpočineme. Někteří dokonce usnuli, ale ostatní je dlouho nenechali. Opět se zpívalo a povídalo, a tak jsme se ani nenadáli a byli jsme u školy, kde na některé z nás už netrpělivě čekali rodiče. Všichni jsme se po příchodu domů za čerstva podělili o své zážitky z výletu. Byli jsme příjemně unavení, a tak se nám večer dobře usínalo, přestože bylo venku ještě světlo.

                                                                                       Holky a kluci z III.A