Pozdrav ze školní jídelny

Vážení,

byl jsem požádán, abych se Vám, rodičům, dětem a ostatním strávníkům představil. Spíš než o sobě a o tom co bylo, se raději rozepíšu o tom, co je a jak vnímám budoucnost veřejného stravování v naší škole.

Tedy stručně. Po maturitě na Hotelové škole v Opavě a vysokoškolském studiu v Praze (stejný obor), jsem začal pracovat jako kuchař. Podniků bylo několik, včetně zahraničních zkušeností. Nakonec jsem se dopočítal 12-ti let v oboru. Jako zásadní zkušenost uvedu jen restauraci Black Dog v Berouně, kde jsem končil po 4 letech na pozici Sous chef/ Chef de partie. O něco kratší, o to víc intenzivní byla spolupráce s talentovaným kuchařem Martinem Makovičkou. Po něm jsem také vedení kuchyně převzal a poprvé pracoval na pozici šéfkuchaře. Tady rovnou musím vyvrátit úsměvnou fámu, která po naší obci koluje. Ne, nikdy jsem nevařil v Michelinské restauraci a ne, nikdy jsem nevařil ,,s masterchefem", ať už tento smělý dotaz malé školačky měl znamenat cokoliv.

Pokud se tedy budeme bavit o palčivé přítomnosti, kdy kvůli souběhu mnoha (převážně ekonomických) faktorů, které dopadají na nás na všechny, školní jidelny nevyjímaje, bude nezbytné od začátku února navýšit cenu obědů.

Mateřská škola : Přesnídávka +1,- Oběd +2,- Svačinka +1Kč

Žáci a zaměstnanci základní školy: Oběd +1Kč

Strávníci externí: Oběd +2Kč

O funkci, která mi byla vedením nabídnuta, by se dalo napsat mnoho. Kancelářská náplň mé práce je pro vás jako čtenáře jen o papírech, číslech, vyhláškách. Šeď a nuda. Pro Vás a pro mne je nejdůležitější, že jsem teď plně zodpovědný za to, co a v jaké kvalitě dostanou Vaše děti na talíři a jaké si ponesou stravovací návyky dál do svého života.

Systém veřejného stravování má spoustu nedokonalostí, obsahuje z mého pohledu mnoho absurdit a přežitých návyků. S železnou pravidelností, už několik let, čtu v médiích o nutnosti modernizace, redefinování spotřebního koše a uvolnění norem. Třeba se jednou dočkáme. Do té doby budu hledat rovnováhu mezi povinností plnit tabulky a snahou vykonávat poctivé kuchařské řemeslo. Aby to celé nevyznělo, že systém kritizuji, podotýkám, že vnímám pozitiva, které veřejné stravování přináší. Jsou důležitá a nemalá. Buďme za školní jídelny rádi a věřte, že ne ve všech státech, včetně těch vyspělých, jsou standardem.

Nechci ve vás vzbudit falešná očekávání, že teď bude vše jinak a že mé zkušenosti z restauračního byznysu jedna ku jedné zavedu k nám do školní jídelny. Systém veřejného stravovnání, tak jak ho teď poznávám a studuji, mi to vlastně ani nedovolí. A nutno podotknout, že je to tak správně. Možnost svým dětem navařit nebo je pozvat na sváteční, třeba ne až tak zdravý kulinářský zážitek, přenecháme Vám rodičům. Nám svěřte denní rutinu a vyváženou stravu, vy si ponechte exklusivitu své děti odměnit a rozmazlit. Doma u mámy/táty vždy chutná nejlíp, vždy to tak bylo a my vás o to nechceme připravit. Tím však neříkám, že změny neprobíhají. Skromnost stranou, pozitivní ohlasy přicházejí a děkujeme za ně. K mému překvapení zjišťuji, že dítě je velmi konzervativní strávník. Zatímco v soukromém sektoru musí kuchař neustále hosta okouzlovat, zde u dětí budí každá sebemenší změna nedůvěru. Se změnami na Vaše děti musíme pomalu a rafinovaně. Jsou děti, které nemusíme pobízet. Bohužel je stále dost takových, které se snažíme přesvědčit, aby do sebe dostali alespoň nutné minimum. A přesně tady vidím důležitou a nezastupitelnou roli Vás rodičů. Přál bych si, aby Vaše drahé děti znaly hodnotu jídla, které jim poctivě platíte. Aby věděli, že za každým kusem jídla, které se vyhodí, je spousta lidské práce, financí a ne úplně zanedbatelná ekologická stopa. Chápu, není to jednoduché, děti jsme byli všichni a ruku na srdce, kdo neschovával šlachovité hovězí pod knedlíky, aby si toho dozor nevšiml. Přesto si dovolím osvědčenou radu. Zkuste, máte -li možnost, doma děti zapojit do drobných kuchařských prací. Na jaře jim vyčleňte část záhonku a svěřte jim třeba 2-3 řádky ředkviček. Najednou jim bude jindy tak neoblíbená zelenina chutnat a přirozeně si vytvoří respekt k surovině a k práci jako takové. Uvidíte, že vše ostatní už pak časem přijde samo.

No a jak vidím budoucnost? Cítím, že se od mého vedení čeká mnohé. Z předchozích řádků je doufám patrné, že restauraci ze školní jídelny dělat nechci a ani udělat nemohu. K čemu se však veřejně zavazuji, je zodpovědné hospodaření a profesionální výkon funkce, na jejímž konci má být vyvážené a solidní domácí jidlo. A pokud, až děti jednou odrostou, budou si poprvé sami na kolejích zalévat čínskou polívku, pokud si pak řeknou, že to bylo v naší jídelně vlastně fajn, budeme to považovat za úspěch.

Na závěr chci poděkovat paní ředitelce za důvěru, kterou mi poskytla, za nasazení a ochotu investovat do zkvalitnění stravy. Děkuji také emeritní vedoucí za cenné rady, pomoc a ochotu. Obrovské díky hrdinkám všedních dnů, mým kolegyním, kuchařkám a celému týmu. Mým nástupem jim k už tak náročné práci přibylo mnoho dalšího. Dobře si to uvědomuji a patří jim za to můj i Váš respekt.
Děkuji i vám, že jste dočetli až sem. Nebojte se na mě obrátit s jakoukoliv konstruktivní kritikou či soudnými požadavky. Problémy řešme včas a nejlépe osobně. Případnou chválu adresujte rovnou našim drahým kuchařkám. Určitě je to potěší.

Přeji vám úspěšný rok 2023, pevnou ruku a čistou mysl při víkendové volbě prezidenta.

Michal Jamnický, vedoucí školní jídelny