Den, kdy byly osvobozeny Štěpánkovice - 16. duben 1945

Letošního 8. května si asi většina lidí, ať už dětí, nebo dospělých, uvědomuje, že uplynulo 80 let od konce 2. světové války. Chtěli jsme dětem toto výročí připomenout, proto jsme s jejich pomocí připravili informační plochu obsahující fotografie z konce války, novinové články z roku 1945, texty pamětníka, vlastní obrázky dětí, většinou se zaměřením na Ostravsko-opavskou operaci a osvobození Štěpánkovic.  Z tabule se mohou dozvědět:

Štěpánkovice byly osvobozeny 16. dubna 1945                                                                                  

V noci z 15. na 16. dubna pokračovaly boje v osadě Svoboda.                                                       

Ráno v 05,00 hod. se objevily první sovětské hlídky.                                                                             

Boje v obci pokračovaly celý den.                                                                                                      

Večer 16. dubna 1945 byly Štěpánkovice osvobozeny.                                                                         

Během osvobozovacích bojů zahynulo v katastru obce celkem 226 sovětských vojáků, 3 čs. tankisté a 15 civilních obyvatel.
Úplně zničeno bylo 80 objektů, těžce poškozeno 40 usedlostí, dalších 300 objektů bylo zničeno částečně.                                                                                        Těžce byla poškozena bývalá škola, kostel, požární zbrojnice, kanalizace, vozovka.                                                                                                                           Bojů o Štěpánkovice se zúčastnila Rudá armáda – 4. Ukrajinský front pod velením gen. Jeremenka, 1. čs. tanková brigáda pod velením gen. Vladimíra Janka, která měla svou základnu a opravnu tanků na Albertovci.                                                                                       

Nejsilnější informací jsou ale slova pamětníka. Jedná se o doslovný zápis, tedy v nářečí,  vzpomínek paní Anny Chlebkové z Kobeřic, která svému vnukovi vyprávěla o konci války.

,,….už se k nam fronta bližila, měli sme strach, hrozny strach a nevěděli sme z keho, eli z Němcuf nebo Rusuf….šli sme do pivnice, bo už to něbylo možne, my s matičku enem plakaly a mysleli sme, že to budě naša smrt…Když ty granaty letaly, tak ta naša chalupka, jak by jezdila…za nama byly postavene kanony, jak ty spustily, nepřej si to slyšet, potem tu byly kaťuše, bali sme se vylezt ven, tych aut rozmanitých, to bylo křiku, střilaňa, ty tanky byly vyže miž naša chalupa…Devateho maja sme s tětkum Terezum byly na polu a slyšime zvonit všecke zvony….a to už byl koněc vojny. Klekly sme a děkovaly Bohu a plakaly o bratruv a chlopuv. Přežili sme a včil se mame chvala Bohu dobře.                                                                     

Přejme se, abyste se vy měli pořad tak dobře i jak my už tu něbuděm.                                                

Chraňte se svoju vlast. Něchtějte už nikda vojny. „  

M. Stříbná, M. Bínová